„Poblíž chrámu byla slabě osvětlená prohlubeň, podobná jeskyni, zastřešená přírodním pemzovým kamenem, posvátná starému náboženství, kde kněží nahromadili dřevěné postavy pradávných bohů. Oni dva tedy vstoupili dovnitř, načež svatyni znesvětili zakázanou souloží. Posvátné podoby odvrátily své pohledy a Velká Matka s věžovitou korunou zaváhala, jestli má vrhnout ten proviněný pár do vod Styx: ale takový trest vypadal příliš mírně. Tak zlatohnědé hřívy pokryly jejich hrdla, která ještě před chvílí byla hebká; jejich prsty se zakřivily do drápů; z rukou se staly přední nohy; všechna jejich tíha ležela na jejich prsou; a jejich lví ocasy metly písčitý povrch.“ – Venušino vyprávění, Proměny (X. kniha), Ovidius

Ze stránky zvyky: „Velmi nepříjemné je, když lidé podceňují moc kmenových, rodových a osobních tabu, které mají se svými ochránci a s koloběhem. Navíc různým duchům různých míst v lesích, loukách, horách, jezerech a na polích se líbí a nelíbí něco jiného. Na některá místa je proto lepší jít potichu, na jiných je zase lepší provádět veselejší obřady. Někam je lepší jít nahý, jinam oblečený. Na některých místech můžete jíst jen žaludový chléb, jinde a jindy je lepší hovězí. Samozřejmě také záleží na dohodě s duchem, na druhu obřadu, který navíc musí být v souladu s místem a časem, a na vašem povolání. Někde je tabu jakýkoli boj, jinde je potřeba. Někam můžete jít jen tehdy, když jste tři dny předtím neměli milostné hrátky, jinam když devět dní, jinde se naopak milostné hrátky vyžadují. Někde musíte pít medovinu, jinde nesmíte – někomu obětujete chléb, jinému oříšky a ovoce. A to nemluvím o očistě, kterou je vždy potřeba provádět v souladu se silami na tom místě. Zkrátka a dobře, není to vůbec jednoduché! Rozhodně není dobré zažít hněv a často krevní mstu oněch duchů a bohů.“ – Lado

„Obchodníkům je povolen volný přístup, pokud ovšem předem bohu země zaplatí to, co mu náleží. Náhodou tam byl přítomen jistý kněz páně jménem Gotšalk, kterého pozvali z Bardowicku, aby mezi takovým množstvím lidu konal služby boží. To se ale před oním [jiným] barbarským knězem dlouho neutajilo. Povolal krále a lid a oznámil, že bohové jsou velmi rozhněváni a nelze je usmířit jinak než krví toho kněze, který se odvážil mezi nimi obětovat cizokrajnou oběť. Barbarský lid se vyděsil.“ – Kronika Slovanů, Helmold z Bosau, 12. století

„Tento moudrý muž pak [Conarovi] řekl: ‚Tvé ptačí panování bude významné, ale budou proti němu gessa (tabu), která jsou následující: Nesmíš jít pravotočivě kolem Temuiry a levotočivě kolem Bregy. Nesmíš lovit divoká stvoření z Cernae. Každou devátou noc nesmíš opustit Temuir. Nesmíš strávit noc v domě, kde lze vidět světlo ohně zevnitř či zvenčí, když se setmí. Tři Deirgové tě musí předejít při příchodu do domu Deirgů. Během tvé vlády nesmíš dát pokyn k rabování. Společnost jednoho muže nebo jedné ženy nesmí po setmění vstoupit do tvého domu. Nesmíš zasahovat do hádky mezi dvěma tvými poddanými.‘“ – Togail Bruidne Dá Derga neboli „Zničení noclehárny Dá Dergy,“ nejstarší rukopis z 12. století (Lebor na hUidre), zapsáno irštinou užívanou v 8. – 9. století … během Conarovy vlády (údajně 1. století) pak celá země prospívala, všichni žili v blahobytu a míru. Nicméně když pak Conare svá tabu porušil, byl o Samuinu, který se slavil tři dny předem, během a tři dny potom, přepaden nepřáteli a zavražděn.