Následující úryvek z fiktivního rukopisu „O Lužičanů podstatě a původu“ z 18. století slouží jako satira na vědu, nebo spíše „vědu“, na lidi, kteří ji místo nástroje považují za životní filozofii, a na jejich vysmívání se lidovým tradicím, které úmyslně ponižují a ničí.

V této kapitole se nepokusíme o nic menšího, než prostřednictvím vědy a logiky ukázat, která z těchto zvířat mohou být skutečná a existenci kterých logika popírá. Tohle je v plné šíři nemožná opovážlivost, neboť známe ne méně než 65 podivuhodných stvoření u Lužičanů, a tak jsme pro krátkost tohoto spisku vybrali a na tomto místě popsali pouze nejdůležitější a nejneobvyklejší, jakož i ty, jež naše posavadní vývody potvrzují. Takové případy, jež by byly s našimi dosavadními domněnkami neslučitelné, jsme nenašli, jinak bychom je zajisté věrně jmenovali, neboť nic nám není vzdálenějšího než zavádět čtenáře v omyl.

Plon aneb zmij, jenž je u nich jakož i u Japanců dodnes velmi rozšířen, je vesměs pokládán za draka. Přesto udivuje, že tento živočich, jenž nosí zlato do domu, v němž bydlí, vlétává do obydlí komínem a stejnou cestou zase ven, což se může zdát už pro jeho velikost prazvláštní. Když odpočívá, není nepodoben bílému teleti a nemá tudíž křídel, a proto se nám musí jevit jako pohádkové zvíře. Jak jsme ale již vyložili a jak je čtenáři z předešlé kapitoly již dostatečně známo a doloženo, pohonnou silou létání je přece kouř, jehož je v komíně dostatek. Tak se plon v komíně naplní kouřem, od čehož se snad dá odvodit i jeho název, tedy plný – plon, aby pak silou kouře létal, dokud kouř všechen není spotřebován, pročež je plon po svém návratu zcela bez kouře a tedy bílý. Poněvadž pak jsou všechny podané skutečnosti zcela slučitelné s vědeckými poznatky a nevykazují žádných protimluvů, což by bylo u bájného zvířete, jež je výplodem fantasie a nikoli rozumu, vysoce nepravděpodobné, můžeme považovat plona za skutečného.

– O Lužičanů nejroztodivnější zvířeně, O Lužičanů podstatě a původu, Traugott Xaverius Unruh; autorem tohoto fiktivního rukopisu z 18. století je ve skutečnosti Edward Wornar, přeložil Stanislav Tomčík