O půlnoci chodí panny, nemajíce ještě žádného milého, do zahrady plotem třást, říkajíce při tom tato slova:
Třesu, třesu plotem,
kde můj milý bytem:
ozvi se mi, ozvi pes,
kde můj milý večer dnes.
Na které straně pes nejprve zaštěká, od té její souzený přijde. Ale neradí se pannám, aby užívaly tohoto prostředku, neb jedna si také tak vyšla, a když řekla „Třesu, třesu plotem“, tu jí na to něco odpovědělo: „A já tvým životem!“ a do roka byla panna na prkně.
– Vídy čili sudice, Slovanské bájesloví, Karel Jaromír Erben
