Ještě před tím, než počal na Zemi vznikat život, přemýšlel Pravdy Vid jak učinit Zemi více plodnou. Najednou ho napadlo, že je potřeba do vod Země přimíchat více nebeského světla, ale ne ledajakého, takového, které bude čisté a silné a které by odráželo jeho vlastní záměry, jeho vlastní povahu, která, jak víme, byla velmi laskavá. Vzal své kladivo a skrze Otce Nebe a Matku Zemi povstalo malé Sluníčko, které rostlo a rostlo, až nakonec vyrostlo do potřebné velikosti. Smálo se medovým hlasem. Pravdy Vid byl nadšený, nikdy předtím ještě nepocítil takovou radost, protože teprve až nyní se mu zdálo, jako by viděl sám sebe v zrcadle, jako by před ním stál jeho vlastní syn. Pravdy Vid vzal zlaté šípy síly a Slunci je předal, aby jimi osvětlovalo Zemi. „Protože ti předávám svou nejčistší sílu,“ pravil Pravdy Vid, „pojmenuji tě Mocný Vid, zlatá záře, která chrání a střeží světy. Jsi sluneční bojovník a Vítěz.“ To se moc nelíbilo Lovci, Hlavy Vidovi, který byl také strážcem světů, ovšem jeho způsoby byly značně odlišné. On vším otřásal, lovil ve tmě, byl záškodník, zatímco Vítěz byl bojovník, staral se o políčka a měl milou a poctivou povahu. Vítěz i Lovec jako bozi muži měli parohy, Lovec se jimi chlubil, zatímco Vítěz je měl zlaté a nosil je jen v podobě slunečního Jelena. Oba k sobě chovají takovou menší zášť, i když jsou oba velmi potřební. Lovec má rád noc a zimu, Vítěz pak den a léto.
Když stál Mocný Vid po boku Bouřného Vida a Pravdy Vida, Dědeček Příroda, Pravdy Vid, opět prohlásil: „Teď máme světlo na denní obloze, ale na té noční jsou jen Hvězdy.“ V tu chvíli ho napadlo, že skrze Nebe a Zemi povstane další světlo, ale tentokrát noční, stříbrné, které bude procházet tmou jako ostří meče. Mocný Vid měl nyní bratra, který hlídá druhou část Přírody, tu, kterou Slunce nevidí. Jméno bratra bylo Měsíc, Ochrany Vid. Zná záhady vod, svým jemným světlem umí pomáhat ženám a hlídat záda poutníkům, aby na ně běsové nemohli. Umí ukazovat průběh času a měsíčního cyklu, zatímco Slunce ukazuje cyklus roční. Pravdy Vidovi to ale pořád nestačilo, protože poznal, že není nikdo, kdo by mezi bratry a celou Přírodou roznášel nejen zprávy, ale i život samotný. Tak skrze Nebe a Zemi povstal další bratr, Větrný Vid, Vítr sám. „Budeš rozdmýchávat dech života, ducha Přírody,“ promluvil Pravdy Vid, „budeš chránit bytosti a přenášet zprávy, rychlost bude tvou silou.“ A tak se také stalo. Nyní před Pravdy Videm stáli tři bratři, silní a zářiví. Pravdy Vid je číslo jedna, Bouřný Vid a Hlavy Vid jsou číslo dvě, Mocný Vid, Ochrany Vid a Větrný Vid jsou číslo tři.
