Pověst z knížky O zbojníkoch a o pokladoch od sběratele Jana Kobzáně:
V tych liptálských horách, jak sa praví Na sklepiskoch, tam za starých časů také bývali préj zbojníci. A velikých pokladů tam nazhúžvjali a měli jích v tých svojích sklepoch tájných. Pod zemňů. A víte, to byly tý Ondrášovy sklepy … Ale nigdo o nich nevěďél, gde sú. Až jednúc ten Ondráš s týma svojíma chlapci aj císařa Ozefa zaskočíl a jak mu zavázál oči šátkem, tož ho do ních zavédl a ukázál mu všecko. A povidál mu: „Toto bude, Ozefku, všecko tvoje. Až umřu. Ale mosíš s poddanýma dobře zachodiť.“ (Ondráš brál bohatým a podělovál chudobné a tý poklady chťél enom pro chudinu, až ho nebude). A tož císař Ozef naporučíl, že Ondráša nesmí nigdo zabiť, protože by sa nevědělo, gde tý sklepy sú. Ale jak bývali tí jezujiti, oni neměli císařa rádi a podplatili Juráša, aby ho zabíl. Tož ten ho aj zabíl valaškú do hlavy. Ale od téj doby do tých sklepů nigdo nemože nájíť cestu. Tož císař potom si chťél na jezujitoch postihnúť a za to brál ten matejek knězom a klášterom, ale nic mu to nenahradilo a tí kněži ho potem aj rači zmárnili. Býl mladý, ale najednúc sa ztratíl a nebylo ho. Ale šak préj kneži to ešče nemajú odpuštěné. Ludé pravíja, že jím ešče přídú zaplatiť od pohřebu. Ten císař aj Ondráš!
Autor obrázku neznámý.
