„Tehdejší lidé věřili, že jim posvátný strom může zprostředkovat spojení s bohem a naznačit jim božskou vůli. V takovém stromě viděli svoji jistotu, proto se k němu obraceli ve chvílích, kdy se potřebovali o někoho nebo o něco opřít. Nedovolili mu ublížit ani ulomením větvičky, protože věřili, že jeho poškozením by škodili sami sobě. Chránili ty výjimečné, posvátné stromy, protože chránili božstva, která v nich sídlila. Chovali se k nim uctivě jako k někomu, koho si není radno rozhněvat … Stromy rostou o tolik déle, než lidé žijí – byly tu před námi a budou, i když odejdeme. Proto mohou připomínat a také připomínají. Ne, nemusíme si představovat, že k nám jejich duše promlouvají. To, co připomínají, souvisí s naším vztahem k rodině, k vlasti, k historii. Byly svědky událostí, které známe jen z kronik, scházeli se pod jejich korunami lidé, o kterých třeba víme jen z fotografií nebo z vypravování. A stromy pamatují …“ – Život se stromy, Marie Hrušková, Václav Větvička a spol.
Autor obrázku neznámý
