Někdy na počátku byli první lidé sužováni zlými duchy a nočními můrami. Různé nemoci přišly a bez rozdílu věku braly četné oběti. Nevysvětlitelné nehody byly na denním pořádku. Lidé si zoufali a nikdo nevěděl co dělat. Proto se rozhodli svolat schůzi starších v oblasti, která byla pokrytá sopečnými horami, kde lidé často hledali sílu a podle zkušenosti a povolení od duchů postupovali od té nejmenší hory k té nejvyšší, jež se tyčila nad všemi ostatními. Bylo to právě u úpatí této hory, kde se všichni shromáždili. Poté, co nejstarší léčitel zahájil schůzi, prohlásil: „Všichni jsme zoufalí a vypadá to, že je s námi konec.“ Protože nikdo nevěděl co dělat proti zlým duchům, rozhodli se volat o pomoc k Přírodě. Modlili se, brečeli a prosili o zdraví a ochranu. Jejich zoufalství bylo slyšet na veliké vzdálenosti. Příroda ale vidí, slyší a cítí vše, co se na světě děje. Najednou se na okraji mýtiny ozval hlas: „Tady, pojďte ke mně.“ Lidé se rozhlíželi kolem, ale nikdo tam nebyl. „Tady dole, pojďte blíž,“ pokračoval hlas. Všichni byli velmi opatrní, ale rozhodli se pomalu vydat vpřed.
Když dorazili k okraji mýtiny, všimli si malé rostlinky, která zářila jasně stříbrnou barvou. „Kdo jsi?“ zeptal se starý léčitel. Rostlinka se usmála a odpověděla: „Jsem Pelyněk. Matka Země mi na Počátku řekla, abych odpuzoval všechno špatné, zlé a nečisté. To je má síla.“ Lidé byli rádi, ale nevěděli, jak jeho sílu použít. Pelyněk pokračoval: „Když mě budete sbírat s úctou, pomůžu vám. Zapalte mé listy a vykuřte s nimi vaše domovy, zatímco jsou vaše dveře otevřené, aby všechno špatné mohlo vyjít ven. Pokryjte sami sebe mým kouřem a pijte mě v horké vodě. Potom vše, co vás trápí, zmizí, budete-li mě správně a s úctou používat.“ Starý léčitel se usmál, uklonil se a utrhl pár lístečků. Pelyňku ale bylo málo a lidé nechtěli utrhnout vše, aby neporušili zákon úcty. „Tady,“ ozval se tajemný hlas na druhé straně mýtiny. Lidé k ní přišli a spatřili plno obrovských rostlin s červenohnědou lodyhou a zelenošedými listy. Ta největší z nich řekla: „My jsme také Pelyňkové. Můžete nás použít stejně.“
Po návratu do svých domovů lidé učinili to, co jim bylo řečeno. Pomocí hustého dýmu Pelyňku vyčistili své vesnice a sami sebe od všeho špatného a zlého. Všichni se začali uzdravovat a smát a děkovali Pelyňku a Přírodě za pomoc. Žádné nehody se už nestávaly. Jeden z léčitelů, zatímco držel listy Pelyňku nad hlavou, před shromážděným davem prohlásil: „V našem světě mohou být špatné věci, ale Pravdy Vid nám dal nástroje, jak se můžeme bránit. Ať žije Pelyněk!“ Na počest Pelyňku pak lidé pořádali oslavu, která trvala mnoho dní a nocí, medem a jídlem se nešetřilo. Od té doby nechybí Pelyněk v žádném obřadu, slavnosti ani domácnosti.
