Na samém Počátku začal pokřivený Křivdy pán, vládce špatných sil ze zlého světa, napodobovat svým zčernalým kladivem práci Dědečka Přírody, Pravdy Vida. Jeho práce však byla nepřirozená, a tak vytvářela jen špínu a netvory. Porušení zákonů Přírody stvořilo věci, které jen ničily a požíraly vše živé včetně člověka. Tak například vznikl i špinavý, černý a krev sající Vlk s červenýma očima, který měl být obrazem dobrého bílého létajícího Vlka. Začerněný Vlk vše požíral a ničil, avšak bílý Vlk mu v tom ve jménu Přírody bránil. Takové síly byly znát všude, kam se jeden podíval, a dokonce mohly vstoupit do mysli člověka. Tak proti sobě stojí křísníci, kteří zastupují dobrou stranu Pravdy Vida a bílého létajícího Vlka, a vlkodlaci, Kú dlaci, vlčí pastýři, kteří se sami často stávají černým Vlkem a sají krev kolemjdoucích. Odkud Křivdy pán sám pochází, to nikdo přesně neví. Mezi staršími se však tvrdí, že je to zlý a žárlivý bratr Dědečka Přírody, Pravdy Vida. Ze stejných rodičů prý pocházejí, Pravdy Vid vyrůstal poblíž srdce své matky a opustil ji přirozenou cestou, Křivdy pán pak cestou nepřirozenou skrze kůži pod její paží, čímž ji zabil.
Co se týče vetřelců, zlých duchů, tak snad všichni pochází od Křivdy pána nebo se s ním spojili, ale jistě to nevíme, protože mimo Přírodu je nemožné jít, leda by vetřelci pozřeli vaši duši a přeměnili ji na špatnou sílu. Obecně je zde několik druhů vetřelců. Vetřelci krvepijci pijí krev, životní sílu obecně, a požírají ji, čímž Dědečka Přírodu ničí a znesvěcují. Přitom pochopitelně sami sebe posilňují. Někteří další vetřelci vstoupili do znaků Přírody, do jejích bytostí, a přetvářeli je podle sebe, podle kladiva Křivdy pána. Tak se stalo, že tímto byli postiženi především jedovaté a smrtelné rostliny, brouci krvepijci a někteří jedovatí hadi, Sovy, Sojky, Ropuchy, zvířata přetvořená lidmi a další. Tito všichni mají uvnitř hodně špatné síly, s níž se nesluší si zahrávat. Pochopitelně to neznamená, že v nich částečně není dobrá síla. Vidové je nicméně za duchovní a zvířecí spojence nepřijímají, i když, jak již bylo řečeno, část dobré síly v těch bytostech je a mohou sloužit jako poslové znamení, což obecně platí pro každou součást Přírody.
Vetřelci běsové mohou být vyvoláni skrze jedovaté rostliny a špatné obřady, vstoupit do těla vyvolávajícího a jeho prostřednictvím vraždit nevinné. Také mohou mást původem dobré duchy a spolu s nimi strašit v domovech a přesouvat různé předměty. Snad nejhorší jsou zlé přízraky, které, i když jsou sami neviditelní, dokáží následovat svou oběť a na příhodném místě ji roztrhat a pozřít. Takové vraždy není možné bez zkušeného léčitele vyluštit. Mezi tyto vetřelce patří například lidožraví jednoocí obři, kteří dlí ve svých brlozích na špatných místech. Velmi zajímavou kapitolu tvoří stínové bytosti žijící v bažinách, které si vybírají méně odolnou oběť, tu pak následují domů a v noci jí skáčou po hrudi a straší ji. Někteří dokáží mluvit skrze lidi, posednout je a rozdělit jim osobnost na několik kousíčků. Jiní se dokonce soustředí na posednutí celých davů. Jedině moudrý vyháněč si dovede s mocnějšími vetřelci poradit, nicméně proti těm méně mocným se každý ochrání sám, například pomocí Pelyňku, vymetání březovými košťaty, jednoduchého zaříkání a modliteb. Dědeček Příroda, Pravdy Vid, nám všem dal prostředky, jak se můžeme bránit.
Dále je důležité zmínit, že jak Pravda, tak Křivda neustále působí na každého z nás, na každou duši a ducha. Vindové to vědí, a tak si dávají pozor na své myšlenky, činy a pohnutky. Každá pohnutka totiž má v něčem původ a je jen na nás za ni přijmout odpovědnost.
Kromě bytostí, které vznikly kladivem Pravdy Vida a kladivem Křivdy pána, jsou tu i prapůvodní bytosti, nebo spíše jejich síly, které Vindové nazývají měniči. Měniči tu tak nějak byli odpradávna a jejich vlastní síla nenese záměr. Ovšem výrazně umocňují síly ostatní a podle toho se do některých obřadů hodí a do jiných vůbec ne. Vztah tělesný a pudový, při kterém z ženy a muže vznikají děti, je měničem, který byl využit Pravdy Videm, aby skrze Matku Zemi a Otce Nebe vznikl veškerý život. On tuto sílu tělesného aktu nestvořil, je neutrální, pouze ji dobře a správně využil, vložil do ní svou lásku a řekl nám, abychom se „po dvou drželi za ruce“. Měniči sílu často umocňují, jen si musíme dát pozor na to jakou! Nesprávné a nevhodné použití měničů je totiž největší urážkou všeho bytí. Měniči stojí za hranicemi možností, za hranicí vlastního Stvoření, podobně jako podstaty Pravdy Vida a Křivdy pána.
