„Ta myslivost mě držela dlouhá léta do doby, než jsem nastoupil jako zodpovědnej lesní hospodář. Udělal jsem na polesí jižník, támhle jeden kotlík, druhej kotlík, padesátej kotlík a příští rok jsem do něj nechal zalesit jedli, buk – a na jaře to bylo všechno spasený. Takže mě začala ta otázka myslivosti jaksi nahlodávat, jestli je to to pravý ke skloubení s vlastním výkonem lesníka, no a prakticky jsem začal od těch svých pětadvaceti, osmadvaceti let brojit proti přemnožený zvěři. To se samozřejmě mnohým nelíbilo. Potom přišla doba normalizace, kdy myslivců začalo být v republice něco přes sto tisíc. No a když by někdo si odvážil říct něco proti zvěři, tak byl na listině druhů, který je potřeba vyhubit. No, zlom nastal v průběhu těch dalších let, kdy jsem sice nezastával žádnou odbornou lesnickou pozici, no ale jak jsem chodil po lese a viděl jsem tu výsadbu těch smrkovejch monokultur, tu bezvýchodnost ve stávajících smrkových porostech …“ – z rozhovoru s lesníkem Janem Metzlem
