Jedna z nejstarších lužickosrbských písniček ze sbírky M. Hórnika, patrně odkazující až na události 11. století, pravděpodobně na pomoc Srbů Polákům (pozdějšímu králi Boleslavovi) proti německé říši.
Serbja so do Němcow hotowachu,
Słowčka pak němscy -šće njemóžachu.
Swoje sej koniki sedłowachu,
Swoje sej wotrohi připinachu.
Swoje sej miečiki připasachu,
Do pola runeho zjězdźowachu.
Prěni króć na wójnu wućahnychu,
Wulke tam dobyće wudobychu.
Hdyž bě to zhonił tam kral tón jich wjeŕch,
Dał je jich wšitkich wón před sebje přińć.
Wšitkich wón jara je wukhwalował,
Do swojich wojakow wšitkich je wzał.
Druhi króć na wójnu wućahnychu,
Wulke tam dobyće wudobychu.
Hdyž bě to zhonił tam kral tón jich wjeřch,
Dał je, jich wšitkich wón před sebje přińć.
Dał je jich wšitkich wón zwoblekać
Do samoh’ čorłacha čeřwjeneho.
Třeći króć na wójnu wućahnychu,
Wulke tam dobyće wudobychu.
Hdyž bě to zhonił tam kral tón jich wjeřch,
Dał je jich wšitkich wón před sebje přińć.
Dał je wón kóždemu ryzy konja,
Hišće tón swetły mječ k zejhrawanju.
