„Nejslavnější poklad zlatých keltských mincí z českého území byl objeven u vsi Podmokly v roce 1771. Až do roku 2012, kdy byl na ostrově Jersey u obce Grouville objeven poklad 70 000 keltských statérů, šlo o největší depot keltských mincí vůbec. Místo nálezu je tradicí dochováno dodnes a je v údolí Podmokelského potoka severně od vsi označeno pomníčkem. K objevu pokladu došlo dne 2. 6. 1771. Příběh, který následoval, má nejméně dvě varianty, nicméně jejich jádro je velmi podobné. Prvým nálezcem měl být nádeník Janota, který ve vodou podemleté stráni údolíčka Podmokelského potoka nalezl podivné lesklé kotoučky. Nasbíral jich, co unesl, a doma je dal dětem na hraní – považoval je totiž za mosazné ‚knoflíky‘. Těchto ‚knoflíků‘ si povšiml jakýsi židovský podomní obchodník a od dětí je po krejcaru vykoupil. Protože pátral po dalších, rychle se ukázalo, že jde o zlato. Tato zpráva se ihned rozšířila a venkované začali na místě nálezu cíleně hledat. Zlatých mincí bylo mnoho a mnoho. V této fázi mince měnily rychle své majitele – končily u mlynářů, v hostincích a také u směnárníků a podomních obchodníků. Krátkodobé zbohatnutí místních obyvatel však nemělo dlouhého trvání. Zpráva o nálezu se donesla také správě křivoklátského panství, které od roku 1716 (a to až do roku 1929) patřilo knížecímu rodu Fürstenbergů. V roce 1771 byl majitelem panství velmi významný člen rodu – pražský královský místodržící Karel Egon z Fürstenbergu (1729-1787). Objev pokladu na svém panství vnímal on i aristokratické kruhy jako šťastné znamení a samozřejmě se o něj nechtěl nechat připravit. Ve vsi Podmokly se tedy záhy objevil zvláštní knížecí pověřenec – aktuár Kašpar Růžička, a to se skupinou drábů. Jejich úkolem bylo zajistit poklad pro majitele pozemku. Protože domluvy příliš nezabíraly, byly použité metody drábů velmi drsné. Nevybíravé způsoby vymáhání mincí ovšem přinesly své ovoce a prvou část pokladu se do určité míry podařilo shromáždit do knížecích rukou. Aktuár Růžička však prokázal bystrý úsudek a pochopil, že část pokladu může ještě ležet v zemi. Nechal na místě kopat a jeho předpoklad se potvrdil – šlo vlastně o jeden z prvých archeologických výzkumů, nicméně jeho motivace byla majetková a nikoliv vědecká. Skutečně se podařilo nalézt bronzový kotel a další část mincí – tentokrát na původním místě, kde byl poklad ukryt. Získané mince byly nejprve uloženy na Křivoklátě. Po jejich roztřídění a spočítání byly vytvořeny dva balíky – prvý obsahoval 1680 kusů a druhý 1200 kusů. Oba balíky byly odeslány do Prahy Karlu Egonovi. Ten se však na mince díval jako na zlato a zdroj svého nečekaného obohacení, a tak velmi rychle nastala zkáza celého pokladu. Mince byly předány do pražské mincovny k roztavení a takto získaný kov byl použit k ražbě vládních dukátů Marie Terezie s letopočtem 1771. Šlo skutečně o velmi rychlou akci, neboť již 10. 7. 1771 obdržela fürstenberská pokladna 3054 dukátů vyražených z prvého balíku. Druhý balík byl dodatečně doplněn o dalších 604 mincí získaných od obyvatel Podmokel a 349 mincí, které nakonec vydala selka Sommerová. Z těchto mincí bylo knížecí pokladně odevzdáno dalších 3917 dukátů. Nájezd aktuára Růžičky do Podmokel dne 23. 7. 1771 vynesl opět 280 mincí, z nichž se vyrazilo ještě 403 dukátů. Během června a července roku 1771 bylo tedy v Praze vyraženo celkem 7374 tereziánských dukátů. Z písemných pramenů vyplývá, že do 30. 7. 1771 bylo zabaveno a nalezeno 4211 keltských mincí o celkové hmotnosti 28 kg. Toto množství však zdaleka nebylo konečné. Této skutečnosti si byl aktuár Růžička vědom, a tak již 31. 7. 1771 upozornil, že mezi lidmi bylo ještě stále mnoho mincí. Postupně tak bylo zabaveno další množství zlata, které se ve třech várkách dostalo do pražské mincovny – v prosinci 1771, v únoru a březnu 1772. Z tohoto zlata pak bylo v roce 1772 na základě zvláštního císařského povolení vyraženo 5000 dukátů s portrétem Karla Egona. U těchto dnes velmi vzácných dukátů bezpečně víme, že byly raženy z podmokelského zlata. Tím se uzavřela velmi smutná historie osudu keltských mincí z Podmokel.“ – Výroba, obchod a dálkové kontakty; Mince jako univerzální prostředek směny; Jiří Militký; z publikace Keltové: Čechy v 8. až 1. století před Kristem, kolektiv autorů
K dalšímu čtení viz Doporučené knihy.
