Následující úvahu berte prosím s nadhledem. Byla původně zamýšlena jako satira na některé dnešní „výstřelky“.

Náboženství je dnes vnímáno jako něco podivného, popřípadě jako něco, co se týká jen určitých skupin lidí. Dovolím si však podotknout, že neznám nikoho, kdo by nějaké náboženství nevyznával. Jak je to možné? Hodně lidí si totiž myslí, že je k uctívání potřeba pevná neochvějná náboženská víra – to se však týká především abrahámovských náboženství, u mnohých jiných (zvláště původních etnických) to rozhodně není pravidlem a v některých by se na vás dívali i divně, pokud byste řekli, že v něco neochvějně věříte. To, co vám teď představím, je pojetí „moderního“ náboženství, kterého se mnoho lidí dobrovolně účastní, vyznává bohy a provádí samozřejmě obřady/rituály. Toto „moderní“ náboženství se místy od ostatních názorových směrů liší, například od „pohanských“ náboženství, která zdůrazňují spojení daného lidu s danou krajinou a přírodními silami, což v tom „moderním“ chybí. Naproti tomu jsou „moderní“ náboženství mnohem více univerzalistická. Dovolte mi nyní ve stručnosti představit některé jejich bohy spolu s jejich rysy:

Ježíšek, Mikuláš a Santa Claus – představují lidem nakloněné bohy zimního času, kteří jsou dětmi uctíváni s pevnou vírou, dospělými nikoli (podobně jako u mnohých jiných kultů). Dospělí oproti tomu tvoří příběhy pro další generace a jinak vykonávají bohoslužbu pouze v rámci kulturně-sociálního očekávání (což také sdílí s mnohými jinými systémy). Děti se k těmto bohům modlí a prosí je o požehnání v podobě darů.

„Čert“ a Drákula – jedná se o zlomyslné bohy, kteří někdy spravedlivě trestají, jindy samovolně škodí. Vyskytují se v nespočtu příběhů. To, že jsou představy o nich založeny na jiných názorových představách či spisovatelské fantazii nad skutečnými osobnostmi, nehraje žádnou roli (stejně jako u mnohých jiných kultů).

Superhrdinové – bohové a hrdinové, kteří jsou uctíváni různorodými obřady. Podobně jako u jiných náboženství i zde si lidé doma věší jejich obrázky (plakáty), kupují si různé předměty s jejich podobou či symboly a berou je jako svůj vzor, často jako vzor ctnosti. Této úcty podobně jako v dobách dávného Říma hojně využívají „investoři“. Příkladem těchto bohů buď hrdina Superman, Spiderman, Thor či v negativním smyslu Loki (je jedno, že původně šlo o severské bohy). Disponují samozřejmě nadpřirozenými schopnostmi (jako všichni bohové).

Kult osobnosti – jedná se především o celebrity, které jsou mnohými lidmi v podstatě brány jako bohové na Zemi či jako budoucí božstva, kterými se stanou po smrti (podobné s mnohými jinými náboženstvími). Jejich proslovy či předměty, které vytvořili (či se jich pouze dotkli), jsou velmi hodnotnými relikviemi, se kterými se čile obchoduje v aukčních síních. Kdokoli by se snad odvážil je urážet nebo jim v některých názorech oponovat, je v očích jejich vyznavačů považován v podstatě za rouhače a snad i vlastizrádce. Občas dochází k mezi-kultovním šarvátkám a neshodám. Jedná se o populární zpěváky, herce, sportovce, politiky, populární vědce či pseudovědce apod. Dokonce i známí vrahové a váleční zločinci jsou do uctívání zahrnuti, jde prostě jen o zlé bohy. Vzniká zde mnoho vzdorných alternativních směrů.

Vesmír – nejvyšší božstvo, které teprve díky populárním vědeckým či pseudovědeckým článkům získává své následovníky. Jedná se o nepoznané veledílo, mnohými následovníky dokonce přímo žádáno o pomoc. Mnohdy splývá s personifikací osudu.

Jiné světy existují zpravidla v jiných galaxiích na jiných planetách, nikoli už za „hlubokými řekami“, „devatero horami“ či „šípkovým keřem“. Roli víl a jiných bájných bytostí často nesou mimozemšťané.

Obecně jde o náboženský proud západní společnosti, lokálně se lišící pouze v drobnostech.

Možná by stálo za to, aby lidé více přemýšleli. 😉