Tír na hÉireann

„Naše západní civilizace je v zásadě založena na našem římském a řeckém dědictví, odkud získáváme názory na jedince, právo, umění a náboženství. Nicméně v Irsku Keltové pokračovali v rozvíjení své jedinečné kultury. Tento fakt měl zásadní dopad na způsob, jakým byla irská společnost organizovaná, konkrétně jak se vyvíjelo její právo.“
– The Lost Laws of Ireland, Catherine Duggan

Irsko, jeden veliký ostrov, který byl stejně jako většina Evropy na severní stranu od Alp po dlouhý čas pod keltským vlivem, jenž se však na něm naštěstí uchoval až do dnešních dob. V Irsku vznikla zvláštní a jedinečná ostrovní keltská společnost s vlastními zákony a pověstmi, které byly později zaznamenány křesťanskými učenci z řad vlastního obyvatelstva a vlastní učenecké vrstvy, která v době, kdy bylo Irsko rozděleno mezi mnohá království, tato království spojovala. Nedříve snad v pověstech se objevující druidové, po nich básníci a vypravěči, držitelé historie lidu (senchae) a brehoni (soudci a právníci) spojovali zdánlivě rozdrobenou irskou společnost, její představy, názory na zvykové právo, a dokonce i jazyk ve spolupracující celek. Ale jak to všechno začalo?

„Kámen osudu“ na Teamhair

Podle pověstí byl ostrov několikrát osídlen různými vrstvami obyvatelstva, které se mezi sebou vzájemně promíchávaly. Podle takzvané Knihy obsazení Irska, Lebor Gabála Érenn, ještě před samotnými keltskými Gaely ostrov osídlili jejich bohové, Tuatha Dé Danann, kteří byli hezčí, světlejší a chytřejší než jeho původní obyvatelé. Sídlili na místě, které se pak mělo stát sídlem bájných králů celého Irska, a to na vrcholu Teamhair (anglicky Hill of Tara). Rozhodujícím bohem, který pomohl získat Irsko pro jejich kmen/lid byl Lugh Dlouhoruký, jehož tvář zářila jako zapadající Slunce. Když dorazil do Teamhair a místní zjistili, že dokonale ovládá snad všechna řemesla a umění včetně básnictví, boje, léčitelství, zemědělství, řezbářství, kovářství a podobně, byl dosazen na trůn. V irském právu totiž tomu, kdo mistrovsky ovládal nějaké řemeslo (ať už muž nebo žena), stoupla cena cti, a tedy i postavení ve společnosti. Ten, kdo je pánem všech řemesel, je tedy v tomto kontextu nejvýše postaveným jedincem. Na vrcholu Teamhair se dnes nachází zbytky hradišť z dávných i předkeltských dob. Je to posvátné místo – královské sídlo a irský Olymp v jednom.

Gaelové pak přišli na dnešní poměry v podstatě nalehko, protože jejich výzbroj sestávala zpravidla jen ze zbraně, se kterou bojovali. Využívali však, podobně jako Slované podle středověkých kronikářů, divoké krajiny, ze které mohli kdykoli rychle podniknout výpad, a pak se do ní opět stáhnout. Spolu s nimi byla spojená typicky keltská kultura s množstvím nálezů, které jsou zdarma k dispozici k prohlédnutí například v Národním muzeu v Dublinu.

„Irský flath-fine nikdy neměl moc nad životem a smrtí členů domácnosti, což římský pater familias na počátku bezpochyby měl. Co se týče zacházení s cizinci: v Římě po dlouhý čas platilo, že cizí člověk byl nepřítel, se kterým mohlo být špatně zacházeno, jehož majetek byl res nullius, který jakýkoli Říman mohl zabavit, a jenž neměl vůbec žádné locus standi před soudním tribunálem. V Irsku byl cizinec osobou s nárokem na soucit, jehož majetek nemohl být odejmut, a nejen že ho soud vyslyšel, ale mohl si zvolit i svého soudce. ‚Kdykoli nějaká osoba překročí moře kvůli soudnímu případu, dostane se jí volby Brehonů Erinnu; a když překročí hranice provincie, dostane se jí volby brehonů v té dané provincii.‘ Již jsme si ukázali, že nespravedlivé zacházení s cizincem bylo trestáno jako podvod. Existovalo mnoho podobností mezi irskými zákony a zákony staré Británie, dokud tyto mohou být odvozeny skrze původní velšské zákony, mezi nimiž a těmi irskými byla veliká část společná. Všechny britské zákony byly upraveny pod římským vlivem, čemuž Irsko uniklo. Samozřejmě zákony Gaelů Skotska byly původně naše zákony přenesené do Skotska. Ony nicméně prošly zásadními změnami, jelikož feudalismus byl ve středověku Skotsku důrazně vnucen.“ – The Brehon Laws: A Legal Handbook, Laurence Ginnell

Irsko má velice zajímavou zelenou krajinu, kterou spásá nespočet Krav a Oveček. Je poměrně hornatá, místy lesnatá, a často mění svůj ráz. Bývalá provincie na východě Irska s názvem Leinster je od takové západní Connemary v provincii Connacht, které kdysi vládla bájná královna Medb, naprosto rozdílná – Leinster je zelený s množstvím stromů a spíše rovinatý, Connemara je hornatá, pokrytá drny trav a mokřady s mořskou vůní ve vzduchu. Všechna tato místa samozřejmě procestoval irský hrdina Fionn (novověkou irskou gaelštinou Finn, středověkou Find), který byl vůdcem družiny bojovníků ochraňujících hranice Irska, fianny (etymologicky souvisí se slovanským „vojna“). Jeho syn Oisín (skotsky Ossian) byl pak veliký hrdina a pěvec, který bydlel s krásnou vílou Niamh v říši věčného mládí, kde čas běží jinak než v našem světě. Když se pak Oisín z této říše do Irska vrátil, uplynulo tři sta let, načež se setkal se svatým Patrikem. S ním vedl vášnivou náboženskou diskusi – zatímco Patrik tvrdil, že Fionn, protože nevěřil v křesťanského boha, přišel do pekla, Oisín mu na to odvětil, že pokud je Fionn opravdu držen zlými duchy na nějakém ošklivém místě, potom ho fianna odtamtud zajisté dostane, neboť se vždy dokázala vítězně vypořádat s jakýmkoli nebezpečím.

Kromě krajiny návštěvníka ze střední Evropy zajisté zaujmou i mořské útesy, například proslulé a turisty vyhledávané Cliffs of Moher.

Protože bylo Irsko rozděleno mezi mnohá království a náčelníky, mnohdy loupeživé, bylo zde i velké množství menších hradů vhodně umístěných v krajině. Takovým typickým hradem je například hrad Aughnanure Castle nebo strašidelný hrad Leap. Správce Leapu mi oznámil, že tam kdysi došlo k bratrovraždě (podobně jako u Václava a Boleslava), a od té doby nejvyšší místnost (od 13. století dosud neupravovaná) nese název Krvavá kaple. Do místnosti náčelníka pak měl prý ze služebnictva přístup pouze harfista a vrátný. Harfistovo studium platil sám náčelník, aby mu pak daný harfista projevil svou vděčnost tím, že o něm skládal pochvalné básně.

Aughnanure Castle

Irsko však dnes není rozděleno mezi mnohá království, ale mezi dva státní útvary. Největší oblast pokrývá Irská republika (Poblacht na hÉireann), která je velmi hrdá na své keltské gaelské dědictví. Dokonce i irská gaelština, menšinová původní řeč, má své první místo na irských cedulích, následována angličtinou. I když bylo Irsko nakonec v minulosti Angličany dobyto a stopy jeho původní kultury byly potlačovány, přesto Irové v sobě dokázali najít odvahu a prosadit svou totožnost v národním obrození, jehož stopy jsou patrné na mnoha místech, například v The Garden of Remembrance v Dublinu.

Potěšujícím zjištěním bylo, že mnoho Irů zná dobře Českou republiku, a to nejen Prahu. Jeden pán mi vyprávěl, jak byl na výletě na Moravě, další člověk mě pozdravil „Jak se máš?“, dva další lidé (muž a žena) se ptali, odkud přesně z Česka pocházím. Od Anglie, Francie a samozřejmě USA to byl výrazný a potěšující rozdíl. Možná v kolektivním podvědomí Irů (nebo spíše v jejich učebnicích dějepisu) stále žije odkaz na keltskou pravlast, která se nacházela i na našem území.

Můžete si dále prohlédnout: obrázky v galerii, informace o irských pověstech a irském právu.