Byl jednou jeden Vind, který žil v malé vesničce, jež byla obklopena zalesněnými kopci. Po rodičích zdědil domeček a těšil se všeobecné úctě, protože byl opravdu skvělý košíkář a také vyrobit zdobenou hliněnou misku mu nedělalo žádný problém. Avšak v jeho domečku nebylo něco v pořádku. Skoro každý den k němu přicházely podivné sny, v nichž viděl malé a skoro neviditelné Červíky, kteří mu pobíhali po posteli. Dokonce spatřil i ducha nějakého svého předka, protože rysy obličeje ducha byly podobné těm, které měl on sám. Tento duch do něj šťouchal malým dřevěným klacíkem, nejčastěji do břicha. Jaké bylo překvapení našeho Vinda, když se ráno probudil s bolavým břichem. Okamžitě vyhledal pomoc místního léčitele, ale ten byl naneštěstí v té době na cestách, aby získal další léčitelskou sílu a vědomosti v nitru samotné Přírody. Náš Vind si nevěděl rady. Po několika dnech se mu břicho ozvalo tak silně, že už to nemohl vydržet. Poslední kapkou bylo, když se jednou večer vracel z tancovačky a na střeše domečku spatřil lesního mužíka, který se rozhodl si zpestřit den tím, že Vindovi vysokými skoky pobořil střechu. Vind si uvědomil, že uvnitř domu přebývá někdo, kdo na něj a jeho dům uvaluje kletbu.
Tu noc se Vind rozhodl přespat na poli. „Dnešním večerem začíná letní slunovrat,“ pomyslel si, „ale už nemám náladu na další oslavy.“ Položil se na cestě mezi polem a cestou a usnul. To víte, děti, když Vindové nosí bílé oblečení, jsou krásně vidět i na poli, a tak když kolem jede někdo na Koni, Kůň se Vindovi vyhne a nepošlape ho. Náš milý Vind se tedy uložil ke spánku a snil. Zdálo se mu, jak po poli chodí sám Mocný Vid, celý zlatavě zářivý v bílém oblečení, a křemenem a větvičkou ze Jmelí si způsobuje nějaká zranění. Krev mu tekla po ruce a dopadala na ještě zelené pole, ze kterého se najednou vynořily krásné pevné rostlinky s tmavě zelenou lodyhou a malými lístečky. Když dopadla krev Mocného Vida na jejich hlavičku, okamžitě žlutozlatě rozkvetly. Byly přenádherné. Slunce jasně svítilo a zdálo se, jako by samotné rostlinky pocházely ze světla. V tu chvíli Mocný Vid našeho Vinda spatřil, usmál se, pečlivě a s úctou utrhl jednu z rostlinek a vlastnoručně ji Vindovi předal. Světlo, krev, meč, šípy. Vind se s hlubokým nádechem probudil.
Celý zmatený odešel zpět do vesnice. „To byl zvláštní sen,“ pomyslel si. Jaké bylo jeho překvapení, když před svým domečkem najednou zjistil, že celou dobu držel v ruce rostlinku, kterou mu Vid osobně předal. Když se na ni podíval, zaplavil ho zvláštní pocit. Jako by mu rostlinka sama říkala: „Jmenuji se Třezalka, pocházím ze světla a krve Mocného Vida. Obsahuji jeho krev, kterou Vid přináší život a krmí svět. Jsem jedna z nejléčivějších rostlin.“ Když Vind zmáčkl jeden zlatožlutý kvítek, vytekla z něj rudá tekutina. Byla to krev Mocného Vida. Náš Vind na nic nečekal, kus rostlinky zapálil, pomodlil se a vykouřil celou místnost, zatímco dveře a okénka byly plně otevřené, jak ho to jako malého učili jeho rodiče. Zavřel oči a uviděl, jak na očních víčkách mizí černé mraky a proměňují se ve zlatavou zář. Vind byl najednou klidný, jako by se všechny jeho starosti rozplynuly. Ze zbytku rostlinky si v kotlíku připravil čaj, který pak celý den pil.
Večer měl opět sen. Spatřil Třezalku, obklopenou zlatožlutou září, jak vyhání všechny ty malé Červíky z jeho postele. Prásk, a jeden Červík zmizel. Prásk, a druhý. Najednou se ale objevil ten duch, který Vindovi způsoboval bolení břicha, a vrhl se na Třezalku. Ta se ale jen usmála, vytáhla meč a zlého ducha jím propíchla. Ten se strašlivou bolestí vyrazil ven z domu, kde ho polapil černý Bez, jenž ho odvedl k očistě k Matce Zemi do zelené podzemní říše. Zlatá zář kolem Třezalky se rozšířila kolem celého domu. Následující den pak Vind už žádnou bolest břicha necítil, dokonce nadobro zmizely i ty podivné sny. Od té doby pak léčitelé, vyháněči, ale i obyčejní lidé začali používat Třezalku a děkovali Mocnému Vidovi za tento dar, který s úctou k Třezalce i celé Přírodě přijali. Nejedna nemoc, nejeden zlý duch byl pak Třezalkou s úspěchem vyhnán. Slunce na modrém Nebi se usmálo, kraj se ještě více zazelenal.
