„Radoslava se hlasitě zasmála. ‚Tak schválně,‘ pravila a upřeně se na Děku zadívala, ‚kdo tam bude dřív?‘ Ještě, než to stačila dopovědět, děti se vší svou rychlostí rozeběhly dolů vesnicí směrem k návsi. Vítr od řeky sílil a zdál se být poněkud studený. To však Radoslavě nevadilo, pořádně si utáhla svůj červený pás a vyrazila směrem za dětmi. ‚Dohání nás!‘ ozval se zpředu pronikavý hlas. Radoslava se hlasitě smála, její krok vydal za tři dětské. Ptačí zpěv se stále nesl vesnicí spolu s nejrůznějšími písněmi, které si lidé u břízy mezi sebou zpívali. Stromy bujaře rašily a kvetly, hlohové keře vydávaly omamnou vůni. Všechny vjemy byly tak silné, až se z toho Radoslavě málem zatočila hlava. Cítila se šťastně. Ihned přiskočila k běžící malé Děce, přikrčila se a vší silou ji vynesla na ramena. Děka sice chvíli vzdorovala, nakonec se jí ale nový dopravní prostředek zalíbil. Smála se a volala na sousedy, ať se podívají, jak letí vzduchem.“ – Ve víru jarních oslav, Zlaté srdce, Přemysl Lúa Černý
Podpořte prosím svým zájmem vydání knihy Zlaté srdce! Zájem můžete odeslat pomocí tohoto odkazu: https://www.vindove.cz/zlate-srdce/
