Následující písničku složil Margewid v dávných časech a světech.
V rozlehlém háji,
kde skály do výšin trčí,
potkal jsem Vinda,
jak do puklin oběť vnáší.
My máme mince,
oni mají hrušky,
my vlastníme zlato,
oni žito, oves, švestky.
Z boje jsem se vrátil,
hlavy nepřátel stromům zavěsil,
však tento prostor chráněný,
týden cesty veliký,
navždy bude nedotčený.
My máme mince,
oni mají hrušky,
my vlastníme zlato,
oni žito, oves, švestky.
Tekutý med jsme popili,
dal jsem mu lesklý meč,
on mně kuní kožešiny,
obchod u Lawose prospívá,
avšak Vind se jen usmívá.
My máme mince,
oni mají hrušky,
my vlastníme zlato,
oni žito, oves, švestky.
Slunečnímu Hrdinovi děkujíce,
vstali jsme, se slzou se loučíce,
tato v lesní hloubi chvíle,
z paměti nikdy nemizíce,
ve stromech bude vtisknuta,
aby budoucí pokolení,
našla, co dlouho hledala.
My máme mince,
oni mají hrušky,
my vlastníme zlato,
oni žito, oves, švestky.
Zajímavost z muzea v Nižboru
