„Jeden Francouz prohlásil, že jen mozku část spojuje s duší, dokonalou,
avšak kapky deště stále zdobí mou tvář, duchaplnou!“ – Cítím, tedy jsem

Rád bych vám nyní pověděl o něčem, co mé srdce již delší dobu tíží. Nechci být jako oni, o kom vám budu psát, chci vám jen upřímně popsat to, co spolu-otrávilo nejen mysl mnohých mého rodu, ale také samotné srdce světa, kde tyto jedy začaly ničit posvátné stromy, kde jsou ti, co se staví na odpor a odmítají se vzdát své vlastní totožnosti, bídně prodáváni do pouštního otroctví. Však je celá tato věc jednoduchá i složitá zároveň, proto mějte trpělivost s již poněkud starým mužem, a pokud bych snad něco opomenul, nemějte mi to za zlé. Povahu všech těchto jedů nelze vystihnout a snad ani pochopit, navíc si myslím, že jsou již nezastavitelné … Avšak proč? Copak nám Rozrazil neukázal cestu, jak se bránit? Já budu bojovat až do konce! Nikdy se nevzdám. To dřív zemřu, raději se nechám jedem prodat i dočista zničit, než by mu mé srdce mělo podlehnout.

Podle nich, podle tohoto jedu, je totiž celý svět špatný, jen jiskra uvnitř člověka je dobrá. Podle nich je vše nepřející zloba, jen jedna kapka prý svítí na cestu spásy.

Podle nich byl na počátku otec, jenž stvořil dokonalou spásnou moudrost. Ta se však vzepřela a dala vzniknout zlému tvořiteli, prý nekončící temnotě, který utvořil podobu světa takového, jak ho nyní známe. Aby oživil člověka, vdechl tvořitel svou moudrost do jeho těla a sám tak o ni přišel – to je ta jiskřička v lidech v jinak prý bídném světě. Neslyšel jsem zmínku o tom, že by cokoli jiného na světě vyjma lidí tuto jiskru obsahovalo. Žádné stromy, zvířata ani prameny! To je šílenství!

Úkolem lidstva prý je, aby se vymanilo ze zlého světa a řízení osudu, což je možné jedině tak, že tuto jiskřičku každý sám vymaní z nevědomosti, z tvořitele, z ženské hmoty, a skrze pravé a jediné poznání, skrze takzvaného spasitele, světýlka v temnotě, se spojí s prvotním otcem, s mužskou duchovní podstatou. To je prý věčný úkol každého jednotlivce zvlášť a zároveň lidstva jako jediného celku – najít pravé a všeobsahující poznání, pokrok, spasitele, a spojit se skrze něj zpět s otcem. Poznat vše a tak se zachránit. Vymanit duchovní jiskřičku z temnoty světa … Nezdá se vám to bláznivé, co jsem vám popsal? Mně ano! A přesto je tento jed mocný. Prolíná se s ostatními a ničí naši krajinu a nás samotné.

Nakonec se prý chtějí změnit v takové bytosti – nebo vytvořit zcela nové – které budou jen poznávat a zpracovávat poznání, avšak nebudou cítit dle nich lidské slabosti, kterými prý jsou chamtivost, záludnost, dokonce radost, pokora nebo odvaha, která by snad měla bránit spojení se spasitelem. Stejně tak i milování – prý chození do Lísek je zbytečné! Ale vždyť i bohové se milují! I bohové jsou záludní!!! Vše je pro tamty šílence jen slabost, vše, co brání spojení s otcem, účelu, který světí prostředky. Ti šílenci ctí jen chlad a odtažitost.

Pamatujte, že tento druh namyšleného jedu, tato gnóze nebo co, nebyl nikdy součástí naší totožnosti! Takové šílenství, které samo o sobě tvrdí, že není žádným klamem, a vše ostatní za klam označuje, je tím největším klamem ze všech! Síla těchto jedů a kouzel mé srdce nesmírně tíží. Tíží mě i představa toho, že by snad lidé měli zanevřít na kopce, hory, prameny, údolí, řeky, stromy, zvířata, rostliny, kameny … tíží mě to …