Jak již víme, zákony Přírody jsou vepsány ve Hvězdách. Je tam mimo jiné napsáno, jak se mají střídat roční období a vlády bohů, jaké rostliny mají v určitý čas růst a jak se mají bytosti včetně lidí chovat. Ke čtení Hvězd musí být mysl otevřená, zkoumající a přirozená. Když se tyto zákony porušují, koloběh se otočí zpět k vám a dojde k trestu. Čím větší porušení, tím větší trest pro dotyčného, jeho rodinu, jeho vesnici, jeho kmen, jeho společnost … a pokud je porušení obzvláště veliké, jako tomu bylo na Počátku, když Křivdy pán řádil po Zemi, Příroda se otřese v základech. Oheň se rozpálí a Voda se vylije a zaplaví vše, na co narazí, krajinu, kameny, stromy, rostliny, zvířata, lidi, prostě všechno. Když byli vetřelci doslova všude, Mocný Vid, Vítěz, je bez přestávky vyháněl do jiných světů nebo zaháněl do hlubokých lesů, kde se o ně už postaral Hlavy Vid, Lovec. Bouřný Vid po nich vrhal blesky a sekerou jim utínal hlavy. Křivdy pán to již nemohl vydržet, začal se jedovat a přetékat jedem, který jen rozdmýchával svou závistí. Nechtěl, aby se dílo Pravdy Vida povedlo, protože na přirozenou krásu nebyl zvyklý. Chtěl mít také takovou moc. Poslal své nohsledy, aby ovládli nitky času a dostali se do minulosti a budoucnosti, ale jen málokterým se to povedlo, většina z nich se na nitkách rozpadla. Když zčernalý a špinavý Křivdy pán poznal, že to nikam nevede, rozhodl se vše vsadit na jednu kartu. Vzal své kladivo a vrhnul se proti bohům a dobrým duchům sám. Byl opravdu mocný a rozzuřený, ani Mocnému Vidovi se ho nepodařilo odrazit, navíc už byl po dlouhých bojích vyčerpaný. Křivdy pán ovládal podivná kouzla, taková, která neznala pravidla a uměla oživovat mrtvé. To byla poslední kapka. Pravdy Vid vzal své kladivo, nabral všechny síly a rozhodl se svému bratru postavit. „Ale, ale,“ řekl Křivdy pán zuřivě, „tak ty se mi chceš postavit?“ „Jdi tam, odkud jsi přišel,“ odvětil Dagodeiw, Pravdy Vid. Avšak Křivdy pán nikam nešel, tak tedy došlo ke kruté šarvátce, jakou ještě nikdo nikdy neviděl. Jiskry lítaly, Vítr hučel vysokým hlasem, který rval ušní bubínky. Draci poletovali kolem, syčeli a křičeli. Do běsnění obou (pravděpodobných) bratrů začal padat sníh, Vítr fučel, Země se třásla, celá Příroda málem praskla v základech, protože Pravda, která ji slovem udržovala, se snažila odrazit Křivdu. Nikdo neví, jak dlouho bitva trvala, zato celá Příroda si dodnes vypráví o tom, jak skončila. V jednu chvíli se jejich kladiva srazila a odhodila je každého na druhou stranu, Pravdy Vid to však ustál a pohybem ruky před sebe nakreslil jakoby ohnivou kružnici, která se otáčela. Křivdy pán nemohl vstát. Kruh, který ho držel spoutaného, byl kruh života a smrti, nejsilnější ochranný znak Přírody. Pravdy Vid na nic nečekal a dokreslil do kruhu kříž, který představoval Čtyři Síly. Síly, které udržují roční období, síly, které jsou jako živly v každém z nás a jež musí být v Rovnováze, abychom byli zdraví a z dobrého dřeva. Nejmocnější síly Přírody. Země se uklidnila. Nebe se rozjasnilo a Slunce zazářilo. „Jdi pryč,“ zaříkal Dědeček Příroda, Pravdy Vid, „a nikdy se nevracej.“ Najednou se vše proměnilo. Křivdy pán zmizel, zbývající vetřelci zalezli do děr.
Mocný Vid se rozhlížel kolem sebe, nikde nebyla ani stopa po potopě, všude se zelenaly stromy a kvetly rostlinky. Voda byla zpátky v potocích, řekách, jezerech a mořích a hemžila se nejrůznějšími rybami. Veliký Orel kroužil všem nad hlavami. Mocný Vid zamrkal a v tu chvíli se před ním objevil Pravdy Vid jako Dědeček ve skromném bílém oblečení s lněným cestovním vakem. Jeho vlasy byly sepnuté koženým provázkem, oči měl hluboké a ušlechtilé. V ruce držel lískovou hůlku. „Už je po všem,“ řekl Pravdy Vid a usmál se, „odcházím do své chaloupky uprostřed lesa, kde budu dohlížet na Přirozenost a Rovnováhu. Řekni ostatním, ať tvoří příběhy, ať plní svůj úděl způsobem, který bude pro ně a celou Přírodu nejvhodnější a vzrušující.“ Mocný Vid pokýval hlavou a opětoval úsměv. Zanedlouho k němu a k Pravdy Vidovi přistoupila Květinová Dívka, půvabnější než kdy předtím. „Ale pamatuj,“ dodal Pravdy Vid a upřel na Mocného Vida zrak, „dají-li však průchod zlu, proměním vše v Oheň a Vodu.“
Od té doby jsou sice vetřelci a jejich síly stále mezi námi a Křivda nepřestala narážet na Pravdu, nicméně samotný Křivdy pán se už nikdy nemůže do Přírody vrátit, byl navždy vyhnán do jiných světů mimo Přírodu, kde bloudí a jen zdálky radí a podporuje zlé duchy. Naopak Pravdy Vid je stále mezi námi, jako Dědeček s lískovou hůlkou k nám někdy přijde a vyzkouší nás, jací jsme uvnitř. On je Příroda, vidí, slyší, cítí a vnímá vše, co se na světě děje. Dohlíží na počasí, změnu ročních období, štěstí a na vše, co je potřeba. V našich obřadech Pravdy Vida chválíme a prosíme o pomoc. Naopak, pokud si vůbec někdy vzpomeneme na zčernalého Křivdy pána, tak toho zahrnujeme jen urážkami a odmítavým opovržením, protože veškerá zlá prokletí, která se drží na tomto světě, pochází od něj.
