Píseň „Loibere risen“ (Spadané listí) pravděpodobně složil vzdálený potomek knížete Kruta, rujánský kníže Vitslav* III. Ten se narodil 100 let po konečném dobytí a pokřesťanštění Rujány dánským králem Valdemarem I., tedy v době, kdy slovanská řeč i původní lidové zvyky byly již silně potlačeny. Píseň je ale plná naděje, popisu zimní Přírody a štěstí, které zažíváme, když se v takovém počasí u tepla ohně setkáme se svou milující ženou. Dějiny se sice zpravidla zaměřují na zvraty, boje a střídání epoch, ovšem naprostou většinu času našich předků tvořily radosti a strasti každodenního života. Možná se při poslechu této melodie, kterou snadno zahrajete na téměř jakýkoli lidový nástroj, přenesete do dob našich předků, na půlnoční stranu, do ostrovní lesnaté krajiny, k lidem mluvícím západoslovanským jazykem jako my, kteří možná zápasí o přežití, ale zároveň se radují a smějí, starají se o děti a tancují u večerních ohňů. 😊
*jméno Vit- poukazuje na (zvláště u Polabských Slovanů) oblíbenou koncovku -vit/vid (v zápise vith), tj. pán, která byla součástí jmen bohů
