„Ve střední Evropě máme zase Vlky a já bych rád řekl: „Bohudík!“ Staré ruské přísloví totiž praví: „Kde je Vlk, tam roste les.“ Tato zvířata sice stromy nesázejí, zabraňují však jejich přílišnému spásání. Pupeny malých semenáčků v zimě končívají v hladových žaludcích Srn a Jelenů, jejichž počet se především následkem krmení v zájmu lovu razantně zvýšil. Lesní půdu navíc plení celé roty divokých Prasat, která vyčenichají téměř každou bukvici či žalud; na jaře se tím pádem stěží objeví nějaký stromový dorost. V celkovém pohledu to zvlášť odnáší potomstvo listnáčů, přičemž dlužno říci, že původní lesy v našem geografickém pásmu byly téměř výlučně lesy listnaté. Tam, kde se všechno zbaští, vysazují zoufalí majitelé lesů Smrky a Borovice, kterých se, podobně jako Kopřiv a Bodláků, lesní zvěř sotva dotkne. Jejich jehličí v tlamě píchá, pryskyřice a éterické oleje jsou, jak už bylo zmíněno, hořké a lepkavé, takže Jeleny a Srnce brzy přejde chuť. Většina našich lesů tak má podobu jednotvárných, nudných plantáží. Teď je tu ale zase Vlk, a ten pomůže nově namíchat a rozdat karty.“ – Les – návod k použití, Peter Wohlleben
Autor obrázku: Ivan Ivanovič Šiškin
„S novým náboženstvím dorazil příslušný pohřební obyčej [pohřbívání do rakví] i k nám, kde vlastně neměl žádný smysl. Háje klidu, vyžadující pohřeb žehem, tudíž nejsou ničím jiným než návratem ke kdysi rozšířenému pochovávání v lesích.“ – Les – návod k použití, Peter Wohlleben
