Vlkodlak (ze sbírky Slovanské pohádky od K. J. Erbena)
Jeden nádeník jedenkrát vyčíhal, jak hospodář se převrhl za humnem přes kládu i udělal se vlkem a běžel do lesa. „Počkej!“ pomyslil si, „tak se taky převrhnu; co z toho bude?“ Šel a převrhl se. I stal se taky vlkem a běžel do lesa. Dlouho po lese s vlky běhal a žral všelikou zdechlinu; potom mu však bylo teskno bez lidí, ale nevěděl, kterak se zase obrátit v člověka. I přišel do humna a vidí hospodáře, i chce k němu po lidsku promluvit, ale zavyl po vlcku. A psi hned se kolem něho sběhli. Ubožák musel utéci do lesa. Ale hospodář konečně se přece domyslil, že to není vlk, a šel i převrhl jej nazpátek přes kládu. Nádeník padl jemu k nohám. Hospodář se na něj podíval a až líto mu ho bylo; hubený jako louč a celý podrápaný; to psi ho tak pokousali. „Podruhé, nebožáku!“ povídá, „nedělej, čeho neumíš.“
