Když začala zvířátka získávat barvu, Vrána chtěla být tím nejpestřejším ptáčkem ze všech. Vysnila si červená křidélka a zlatý zobák. Tehdy však každý musel projít zkouškou, aby dokázal, že si danou sílu zaslouží a umí ji správně použít. Stejně tak lidé, když chtějí být dobrými lovci, bojovníky, nebo i košíkáři, si musí úctu zasloužit. To platí dokonce i tehdy, když už si ji lidé před tváří bohů nebo v minulém životě jednou zasloužili, protože každý život, každá doba přináší zkoušky nové a je jen na nás, jestli je zvládneme a jestli si vybereme cestu dobrých bohů a Přírody nebo ne. Avšak na Počátku všechny duchy a jejich duše čekala zkouška, při které si zasloužili svou hlavní sílu, jež dala vzniknout jejich vzhledu.
Když Vrána oznámila Dědečkovi Přírodě, Pravdy Vidovi, své vysněné barvy, ten na to odpověděl: „Dobře, dostaneš tuto zvláštní sílu, ale musíš si ji zasloužit o to větší zkouškou. Poletíš směrem na Západ až k velikému jezeru, na kterém se o půlnoci zjeví ostrov s prameny živé a mrtvé vody. Dostaneš-li se tam se zavřenýma očima, síla je tvá.“ Vrána tedy Dědečka poslechla, zamávala křídly a vypravila se směrem na Západ. Letěla rychle, míjela vysoké stromy a využívala poryvy Větru k tomu, aby na smluvené místo dorazila co nejrychleji. Když už letěla nad velikým jezerem, dotkla se nožičkama vody, aby se osvěžila. Stále měla zavřené oči, opravdu se snažila zkoušku zvládnout. Na místo však dorazila před půlnocí, takže se vody ještě neoddělily, aby ukázaly tajuplný ostrov. V tu chvíli si ale Vrána všimla, že se jí v drápech zachytila malá rybička, která sebou lehce kmitala. Vrána na ni dostala pochopitelně chuť. „Jen jedno očičko pootevřu,“ říkala si Vrána pro sebe, „za to mně přece Dědeček nemůže zkoušku neuznat. Navíc, stejně tu není.“ Vrána tedy, pokoušejíc se zapojit pouze svůj studený rozum a uvažování, otevřela jedno oko, aby se na rybičku podívala a mohla ji spolknout. Když tak učinila, najednou se za ní přihnala obrovská vichřice, která úplně rozvlnila okolní vody. Když se Vrána otočila, uviděla tam stát Pravdy Vida v celé jeho kráse. Pokoušela se mu vše vysvětlit, ale Dědeček jen odpověděl: „Neposlechla jsi mě a chtěla jsi mě přechytračit, tedy věz, že sílu, o niž žádáš, nedostaneš. Naopak ti předám barvy noci a sílu, která s nimi přichází.“ Od té doby je Vrána celá černá jako noc. Když nastala půlnoc, úplněk zazářil a léčivé vody se rozestoupily, před Vránou se zjevil tajuplný ostrov s prameny živé a mrtvé vody.
„Tak ať,“ řekla Vrána, „jako noc i já můžu cestovat mezi světy. Vidím, a tedy i znám, tajemství života a smrti.“ Od té doby nám Vrána jako zvířecí spojenec pomáhá přenášet duše mezi světy. Když je někdo příliš dlouho v bezvědomí, můžeme Vránu přivolat na pomoc a ona ztracenou duši přivede zpět do lidského těla. Mocní léčitelé na Vránu nasednou a cestují mezi světy živých a mrtvých. A i když Vrána nemá pestré barvy, je jednou z nejdůležitějších bytostí Přírody.
