Součástí dávného hradiště a oppida na vrchu Závist, o kterém jsem napsal posledně, byl i vrch Šance (neplést s hostivařskou Šancí, což bylo také hradiště a osídlení z keltských a později slovanských dob) na protější straně zalesněného Břežanského údolíčka. Již od doby bronzové byl celý prostor odlesňován a vzniklo tak vskutku jedinečné „hradištní město“, které mohlo strategicky ovládat cestu údolím a vytvořit tak jedinečné řemeslné a obchodní středisko. Dnes je Šance pokryta převážně Duby a vzniká tak pozoruhodný rozlehlý dubový háj, jehož okraje na různých stranách lemují mladé Břízky, Habry, Buky, Borovice, Lípy, ale i další stromy.
Pohled na Závist od Šance
Na vrchu jsem byl zrovna v době podzimní rovnodennosti a celou dobu jsem nasával posilňující lesní vůni podzimu. Po výstupu směrem na bývalé hradištní valy se objevilo pěkné vřesoviště s ochrannými bílými a růžovými rostlinami. Mám takový zvyk – když chci vyslovit nějaké přání, obvykle mi stačí utrhnout kousek nějaké léčivé rostliny nebo (v tomto případě) sebrat spadlý lístek Jmelí, zašeptat do něj svou prosbu a umístit ho na nějaké pěkné místo, které působí dobře pocitově, vzhledově z hlediska krajiny a Přírody (mocné rovné stromy, výhled do okolí …) a z hlediska minulosti (osídlení předky, jejich představy a příběhy spojené s tímto místem …). Někdy mi na takovém místě stačí najít rozlehlý šípkový keř, přání zašeptat přímo jemu a poprosit ho, aby přání poslal na správné místo do jiných světů. Že se jedná o představy či „lidové fantasy“, to právě vůbec nevadí. A už vůbec nevadí, že jsem na sobě neměl vlčí kožich a kouzelnické předměty z doby kamenné, protože to samé místo i jeho síla a duchové jsou s námi přítomni i v dnešních dobách, ve stále se točícím koloběhu Přírody. Vždyť není tak bláznivé tvrdit, že z předků se stávají potomci a z potomků znovu předci.
Kouzelné místo na valech
