Ochladilo se. Včerejšího dne mocný západní Vítr přinesl do naší oblasti bouři a spolu s ní už dlouho žádanou vláhu, kterou Bouřný Otec pokropil Matku Zemi a zbavil ji tak přílišného horka, které již pomalu začalo brzdit její plodnost. Bujné zelené keře se v lehké vichřici nakláněly ze strany na stranu a ochotně přijímaly životadárný déšť, neboť jeho sílu potřebují při přeměně květů na zdravím napuštěné plody. To se stalo už i všem Lípám kolem, a tak jsem při procházce s vděčností projevenou bohům a lesním duchům nasbíral jen její veliké srdčité listy, které se výborně hodí do uklidňující koupele, do nálevu na uzdravení žaludku či jako obklad na pohmožděniny. V tom uklidnění je cítit síla té, která je s Lípou spojena, vlídné Květinové Dívky, dcery Matky Země. Přítomnost jejího jemného růžovobílého šatu jsem pocítil ve stínu vysokého Buku, u jehož kmene rostl všelék Řebříček jak s bílými, tak i s růžovými květy, jejichž barvu rovněž mají různé šípkové keře a jiné rostliny. Nebylo by to poprvé, co mě Květinová Dívka, žena slunečního Mocného Vida, těmito znameními k sobě přivolala – jako onehdy, kdy jsme šli s babičkou podél řeky a hledali rostlinu, jež mi uvízla v paměti a kterou nazýváme Kyprej. Žádné vodítko, skoro žádná šance, že na něj narazíme. Už třikrát jsme si říkali, že se vrátíme, ale něco mě stále táhlo po proudu řeky. Neměl jsem to vzdávat, neboť ta rostlinka mě sama k sobě volala. Ano, nakonec jsme ji našli, jedinou v širém dalekém okolí, jak rostla na břehu řeky schovaná za vysokými Kopřivami. Jediná, vysoká, a svým vzezřením nádherná. Vždy se sluší přinést alespoň malou obětinu a pronést zaříkání, aby se při sběru síla rostlinky udržela spolu s jejím tělem. Vždy je důležité dodržet daná pravidla a mít úctu k bohům, duchům a Přírodě.
Dnes jsem spolu s listy Lípy domů přinesl i tatíčka bylin Řepíka, bojovníka s veškerými bolestmi v krku, spolu s Třezalkou, světelnou ochránkyní života s Vidovou krví a sílou v sobě. Třezalku si natrhám i později na tvorbu třezalkového oleje, musím vyčkat, až všechny přeháňky zmizí a opět nastane období tepla, aby se síla rostliny do oleje řádně přenesla. Jedině tak pak bude velmi účinný na rány, boláky, pohmožděné svaly a nejrůznější bolesti. Zatím je Měsíc na sběr bylin v příznivé poloze, tedy rostliny nejsou nacucané přílivem vody. Jak jsem se tohle všechno vlastně dozvěděl? Ani sám pořádně nevím, a to i přesto, že jsem četl spoustu knížek. Určitě to bylo vnuknutí od Květinové Dívky, která sama chtěla mě tomuto prastarému řemeslu alespoň trochu v tomto životě naučit, neboť je skoro jisté, že tak pomáhala i předkům mého rodu, a já toto spojení zdědil po matce, dědovi, pradědovi a dalších. Kožený znak Slunce a Květeny mám stále zavěšený na krku, abych si své spojení uvědomoval.
Dnes jsem sběr bylin dokončil u voňavé léčivé Mateřídoušky, jelikož na naší zahradě hned roste několik vesnic. Drobná kvítka i s natí jsem nasbíral napřed v jedné mateřídouškové vesnici, načež jsem přešel do další a opět jsem vladykovi i ostatním poděkoval za jejich dary. Známe se moc dobře, neboť kdysi mně jedna z nich tancovala v uchu, aby tak uklidnila červený bolák a zbavila mě během jediného okamžiku bolesti. Zkrátka a dobře, moje vděčnost k bylinám a Květinové Dívce je nesmírná a mnohokrát jim děkuji za vše, co pro mě dělají, i za to, že jsou tu se mnou. Děkuji jim také za to, že mi ukazují skrytá místa, studánky s nejčistší vodou. Někdy musím projít i mezi krvavými Bolehlavy, což je značně nepříjemné, ale nakonec se přes všechny strasti dostanu tam, kam se nikdo jiný už dlouho nedostal.
Damh the Bard – Wild Mountain Thyme
