V 19. století byla v Lužici zaznamenaná krátká pohádka o Lišce, která se (naoko) obrátila na křesťanství, nechala se pokárat za hříchy, bylo jí odpuštěno, a ona šla v mnišském přestrojení kázat víru ke Slepicím. Ty se k ní zezačátku stavěly podezřívavě, ale nakonec také uvěřily a chtěly své hříchy napravit – když se Lišky zeptaly jak, ona jim řekla, že se musí naučit zpívat, nejlépe u ní jako u učitelky, a hezky každý den jedna. Tak je Liška přelstila a měla každý den dobrý oběd. 😀 … Hodně mi to připomíná jeden indiánský příběh o Kojotovi, který jako první ze všech zaznamenal příjezd bledé tváře, které v noci sebral různé vymoženosti (hrnce, atd.), načež o těchto věcech u svých lidí mluvil jako o zázracích – a získal pak vše, co chtěl. 😀 Samozřejmě z toho všeho plyne ponaučení. Původní text lužické pohádky je zde: https://www.vindove.cz/stara-liska-serbske-ludowe-bajki/