Pokud rozumíte anglicky, doporučuji ke zhlédnutí zajímavou přednášku Kevina Flanagana, která se odehrála minulý rok v Praze. Kevin tam povídá o původním irském brehonském právu, které vychází z dávných irských (a samozřejmě keltských a indoevropských) dob. Jedná se o právo, jež samozřejmě pod určitými proměnami fungovalo po tisíciletí a odolávalo vlivům sv. Patrika (který pravděpodobně cenzuroval mnohé texty při jejich zapisování), Vikingů, Angličanů a Vatikánu. Angličtí osadníci dokonce toto právo v mnohých případech přijali za své a naštvali tak anglickou korunu, která proti decentralizovanému uspořádání, udržovanému především lidmi samotnými, cenou cti (zakořeněnou v brehonském právu) a brehony/soudci, kteří mezi různými „kmeny“ (túath) mohli libovolně přecházet a vytvářet tak víceméně jednotnou „kulturu“, brojila. Díky tomuto uspořádání společnosti mohly být zapisovány různé verze příběhů (tak lze odhadnout i křesťanský vliv, viz hlavně příběhy o irských plavbách) a pěstováno jedinečné umění, řemeslná dovednost a samozřejmě i samotné právo. Některá jeho pravidla nám mohou být užitečná i v dnešních dobách.
„Ačkoli byla nenávist ke křesťanům a podhoubí pověr u Ránů silnější než u jiných Slovanů, přece vynikali i mnoha přirozenými dobrými vlastnostmi. Byli totiž velmi pohostinní a rodičům prokazují povinnou úctu. Nikdy byste u nich nenašli žádného nuzáka ani žebráka. Jakmile někdo z jejich řad buď zeslábne nemocí, nebo sejde věkem, je svěřen péči dědicově, u něhož má být opatrován se vší laskavostí. Pohostinství a péče o rodiče jsou u Slovanů první ze ctností. Země Rujanců jinak oplývá plodinami, rybami a zvěřinou. Hlavní město té země se nazývá Arkona.“ – Kronika Slovanů, Helmold z Bosau, 12. století
Srovnej s irsko-keltským právem:
„Naše západní civilizace je v zásadě založena na našem římském a řeckém dědictví, odkud získáváme názory na jedince, právo, umění a náboženství. Nicméně v Irsku Keltové pokračovali v rozvíjení své jedinečné kultury. Tento fakt měl zásadní dopad na způsob, jakým byla irská společnost organizovaná, konkrétně jak se vyvíjelo její právo. Tedy studiem starého práva v Irsku se můžeme dozvědět nejen o samotných zákonech, ale také o společnosti a kultuře Irska v nejranějších časech. Právo nám poskytuje okénko do starobylé irské společnosti. To odhaluje kulturu, ve které moderní koncepty jako rovnost, nedbalost, posun ve společnosti, nezaujatí svědci, férový a otevřený proces a ženská práva byly rozvinuty, na rozdíl od římského práva, od běžného práva a od feudální společnosti. Staré irské právo je pozoruhodné vzhledem k množství způsobů, ve kterých přijímalo moderní přístupy k záležitostem běžným v každé době. Koncepty posunu ve společnosti a ekonomické nezávislosti jsou dva moderní ideály, které byly nicméně také základními kameny staré irské společnosti. Jak posun ve společnosti, tak ekonomická nezávislost prostoupily irskou společnost sedmého a osmého století. Bohatství, nadání nebo řemeslná dovednost umožňovaly člověku se ve společnosti posunout. Úspěšný zemědělec mohl získat dodatečné pozemky, a tak zvýšit své společenské postavení. Vskutku, tyto zákony posun ve společnosti předpokládaly. Ve většině feudálních společnostech raně středověké Evropy se člověk narodil, žil a zemřel v daném společenském postavení. Třídní systém byl přísný. Naproti tomu se v rané irské společnosti mohl jedinec ve společnosti pohybovat nahoru či dolu. Mohl si zvýšit své postavení, dokonce pro svou rodinu získat urozenost, a to skrze své zásluhy – což velmi kontrastuje s pevnými postaveními feudální Evropy … Některé zákony zdůrazňovaly humánní zacházení s ostatními. Jedním příkladem je, že se od syna požadovalo, aby se postaral o své rodiče, a pokud tak neučinil, mohl pozbýt svého dědictví a riskovat, že by mohl být pokládán za odpadlíka … Odolnost starého irského práva demonstruje jeho přijetí a uznání, stejně jako jeho hodnota a efektivnost. Během pozdějších časů ve středověku ho církev tvarovala a manipulovala s ním; Normané ho kritizovali a odstavili stranou; a Angličané ho postavili mimo zákon a nakonec zničili. Bez ohledu na tyto útoky trvalo přes tisíciletí … Z jazykovědného hlediska a jeho důkazů je jasné, že mnohé ze zásadních rysů raného irského práva pocházejí ze společných keltských časů (zhruba kolem roku 1000 př. n. l.).“ – The Lost Laws of Ireland, Catherine Duggan
