Lze konstatovat, že zpočátku se jednalo o prolínání nové víry s původním pohanským náboženstvím (viz snaha o propojení církevních svátků, jako jsou vánoce, se zimním slunovratem, velikonocí s jarní rovnodenností ad.), teprve posléze začala církev zaštítěná vládnoucí třídou diktovat mimo výrazně odlišnou ideu víry i nové, nezvyklé požadavky a přísnou síť etických zásad, k nimž mj. patřilo i odmítnutí starodávných obyčejů a rituálů. Zíbrt však dokládá, že po celé Evropě se dlouho udržovaly rody, které se rozhodly zachovat původní učení svých předků a nezapomenout na rodovou moudrost předávanou z generace na generaci, byť byla označena za pohanskou, a tak i heretickou.

To však představitelům církve neuniklo. Postupy, jak sjednotit obyvatelstvo pod řád jediné víry, známe především z někdy drastických, jindy podivuhodných církevních zápovědí dochovaných v torzálních záznamech z doby počátku středověku. Byly směřovány právě proti uchovatelům pohanských tradic, již byli církvi nebezpeční především kvůli tomu, že se na ně obraceli lidé, kteří věřili, že mají moc pramenící nejen ze znalosti dávných tajemství, ale že jsou schopni do své činnosti vtáhnout i (nově) poznanou sílu křesťanského boha. Dvojí znalostí a dvojí schopností se tak stávali mnohem významnějšími, než byli oficiální představitelé církve, kněží a mniši.

Právě proto vznikaly spisy, v nichž jsou rituální magické praktiky dezinterpretovány do podoby nebezpečné celé křesťanské společnosti. Ta, z většiny na nejnižší úrovni vzdělání, hrůzným obrazům o pachtování znalců pohanství s ďáblem ráda uvěřila.

K nejznámějším spisům tohoto charakteru patří Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice dominikánského mnicha Heinricha Kramera (Institorise). Přestože bylo jeho dílo zamítnuto kolínskou univerzitou (pod jejíž záštitou se autor spis pokusil vydat) jako dílo duševně narušeného klerika, rozšířilo se od svého prvního vydání v roce 1486 v následujících dvou staletích v 28 reedicích po celé Evropě. Netrvalo dlouho a jeho obsah byl využit v dobách přírodních pohrom nebo epidemií k provokaci hysterie ústící až v hledání viníků. Není překvapivé, že se našli mezi nositeli pohanských tradic, kteří, jako ďáblovi pomocníci, čarodějníci a čarodějnice, prosazující na Zemi jeho vůli, chtěli destabilizovat komunitu celého křesťanského společenství…

Žítkovské bohyně, Kateřina Tučková

Zde je odkaz na krátký pořad, kde přímo na místě místní lidé vysvětlují, kdo byly Žítkovské bohyně ve skutečnosti zač: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1102732990-folklorika/316292320040008-zitkovske-bohyne/