„Pangermánský plán centrální Evropy a panství nad Evropou a světem je modernizováním středověkého císařství německo-římského: říše Karla Velikého na počátku 9. stol. je prvým pokusem organizace Evropy; na Asii a Afriku se tentokráte jasně nepamatovalo, ale hranice říše na Východ byly posunuty až k Byzanci. Karel pokračoval v idejích římského světového impéria, sloučiv římský imperialismus, podstatně militaristický, s ideou imperialismu duchovního, vypracovaného papežstvím a církví.“ – Československý deník, Tomáš Garrigue Masaryk, 1918
Mé Zlaté Parohy, jak je jen těžké žít mezi Římany. Vše, co říkám, jsou pro ně předsudky. Všechno, čím jsem, ihned odsuzují. Však se jim to snadno praví, když starou moudrost Jova zahaluje rouškou zloby. Pak je láká věčným mírem, posmrtným bohatstvím, městem a rozumem, avšak to, čím je krajina kolem, neukáže ani omylem. Stromy k nim nemluví, řeky tajemství nevyjeví. Nevidí Slunce v květech Třezalky, nedokáží projít skrze keř šípkový. V obličeji jsou možná Vindové, srdcem však už jen Římané.
Rozšíření potomků Vindů po krvi (zhruba) v době podivně uspořádané v neznámých světech a neznámých časech.
M4pětOsm
