Byl jsem Vrabcem v mohutném Větru, který vlál v mlhavém šeru,
byl jsem Dubem uprostřed lesa, jenž nepoznal čas ani města,
byl jsem vánkem na moři, který rozpoutal mohutnou bouři,
byl jsem Pstruhem v čisté bystřině, plaval jsem jak dítě v peřině.
Držel jsem se krku Jelena zlatého, když mě odnášel lesem polámaného.
Pocítil jsem bezpečí jeho náruče, po tisících létech je stále můj ochránce.
Ano, byl jsem Smolíčkem malým, Slunce Jelen mě učilo býti moudrým.
Byl jsem Jestřábem a bílým Vlkem, s radostí a strašlivým smutkem.
Kráčel jsem po Hvězdách Mléčné dráhy, u prsou Lůny si mlékem léčil rány.
Prošel jsem zelenou podzemní říší, napil se ze studánek a křišťálových číší.
Pomáhal jsem Slunci chránit poklady, když se jako zlatý drak pustil do vřavy.
S Dívkou Květeny jsem sázel rostliny – obilí, Mátu, Čekanku, Svízel a plodiny.
