Třezalko mocná,
jak se mi stýská po tvých zlatých květech,
jak mi zima srdce svírá,
a záře tvá leží ve světa pamětech:
Jako milosrdné Slunce zaháníš běsy temnot,
stonky pevné, odvážné,
lístky tvé zelené,
přináší nám radost, úlevu od zlých jedů pěchot:
Mou krví proudíš,
všechno škodlivé ničíš,
vše Sluncem prozáříš,
nadějí nás obdaříš.
Třezalko mocná,
ať mě jako hrdinu kopím zraňují,
ať mě i slovy trpkými bodají,
přec rány zahojíš,
úsměv vykouzlíš,
Třezalko mocná.
