Léto je časem výletů a odpočinku, kdy se rozhodně vyplatí vyrazit za poznáním krajiny a minulosti. Toho se snaží využít nový počin Archeologického ústavu Akademie věd ČR a dalších pracovišť a ústavů s názvem Archeologické léto. Jedná se události a komentované prohlídky na zajímavých místech, kde se prohlídky běžně vůbec nepořádají – proto jsem se rozhodl, že této jedinečné příležitosti musím využít.
I když se prohlídky konají po celé zemi, například u mého oblíbeného mohylového pohřebiště u Velké Dobré, zarezervoval jsem si místo na dopolední prohlídku v březenském archeoskanzenu, který od dob mé poslední návštěvy prošel několika změnami. Hned na úvod jsme vstoupili do nově pomalovaného raně neolitického dlouhého domu (postavený dle nálezů z doby kolem 5 500 př. n. l.), kde jsme si kromě vyslechnutí krátké přednášky o architektuře mohli vyzkoušet vrtání keramiky pravěkou „vrtačkou“, broušení keramických střepů a mletí obilí pomocí kamene či složitějšího žernovu, který, jak nám bylo řečeno, patří do jiné doby a jiného domu v rámci archeoskanzenu.
Malý neolitický dům v březenském archeoskanzenu, který byl pomalován s pomocí dětí v rámci akce Piktoo. Během blízkých stavebních prací bude znovu omítnut.
Potom následovala ukázka pravěkých pecí, kovářské dílničky, políčka se starými odrůdami pšenice špaldy a dvouzrnky, ohniště po experimentálně provedené kremaci jelena a zásobních jam pro uložení obilí pro další setbu, kde prý pokusem došlo k úspěšnému dlouhodobému skladování sýra. Pak jsme po dřevěných schůdcích vešli do slovanské polozemnice ze 6. století, jejíž proutěné stěny byly omítnuté mazanicí z jílu a slámy. Na druhém konci této části archeoskanzenu se nacházela germánská tkalcovna ze stejné doby a mezi oběma domečky pak do země částečně zahloubený, slovanský roubený dům z 9. století.
Takhle bydleli naši předkové: Slovanský dům z 9. století. Kolíčky ve stěnách slouží k uchycení mazanice, která bude sloužit jako omítka.
Kromě vyšších stropů měl tento dům spoustu odkládacího prostoru pro zásoby na horním patře vytvořeným z trámů, otvory na odvod kouře, takže kouř už nehrozil udusit všechno živé nad určitou výšku jako v případě první polozemnice, a dokonce předchůdce dnešních oken s jednoduchými celo-dřevěnými okenicemi. K domečku přiléhala i menší zahrádka, ohrazená vrbovým proutím. V archeoskanzenu nás zaujala i místní zvířátka, prase jménem Slepice a ovečky. Ty se rozhodly trvale obývat tento druhý slovanský domeček, kam mimochodem také patří kamenný žernov z neolitického dlouhého domu, který jsem zmínil výše.
Dům dnes neobývají předkové, ale roztomilé ovce.
Skanzen leží v místě důležitých archeologických odkryvů (od neolitu po raný středověk), a proto jsem si pokusil představit, jak toto místo před tisíci a více lety muselo vypadat. Hned kolem archeoskanzenu protéká řeka Ohře, která musela v myslích našich předků vyvolávat představy o vodních bytostech a divokosti přírody. Řeka byla tehdy nepochybně divočejší, nespoutanější než dnes. Výhled na majestátné dávno vyhaslé sopky Českého Středohoří je působivý a rozhodně svádí je ztotožnit se sídlem pohádkových bytostí, těly dávných obrů nebo posvátnými místy. Březno se nachází v místech primární sídelní ekumény, tedy oblasti trvale osídlené již od neolitu. Už tehdy byla zdejší krajina člověkem výrazně ovlivněná s množstvím rostlinných a zvířecích druhů provázejících člověka od nepaměti. Tehdy bylo místo kvůli menší intenzitě využívání nepochybně druhově pestřejší s mozaikovitějším rázem krajiny, tzv. menším krajinným zrnem, kde se střídaly malé políčko-louky s mezemi a lesy.
Řeka Ohře teče hned pod archeoskanzenem.
Archeoskanzen v Březně je opravdu pěkné místo a děkuji paní průvodkyni za zodpovězení dotazů. Archeoskanzen naleznete také na Facebooku.
Cestou zpátky do křivoklátských lesů jsem to vzal oklikou přes zámek v Nižboru, kde sídlí Ústav archeologické památkové péče středních Čech (viz Cesty archeologie). I když jsem zdejší keltskou výstavu navštívil od dětství již mnohokrát, rozhodl jsem se na ni podívat znovu, a to z toho důvodu, že byla dočasně rozšířena o sekci Klenoty středočeského pravěku podle stejnojmenné publikace, jejíhož posvěcení jsem se před více než rokem zúčastnil v Praze. Popisy a informační tabule ukazují zajímavé archeologické lokality od konce doby kamenné přes dobu bronzovou, železnou, až po dobu stěhování národů. V malém sále je možné zhlédnout i doprovodný dokumentární film, který jednotlivé nálezy představuje.
Ukázka informačních cedulí z výstavy Klenoty středočeského pravěku.
Jsem moc rád, že jsem se mohl Archeologického léta zúčastnit a děkuji všem organizátorům za zajímavý nápad, který nás opět trochu přiblíží naší vlastní minulosti.
Výhled na stradonické oppidum z nižborského zámku.
