Toto je archiv původní stránky, nové články naleznete na https://www.krivoklatskesmesi.cz
Mezi hlohovými keři se objevil malý hnědovlasý chlapec. Pohlédl na daleká údolí, jimiž se jako horská bystřina proháněl čistý potok, zásobující svou vláhou nekonečné sady, meze a hluboké lesy. Všude byl klid, jen ptáci v korunách stromů o sobě dávali vědět tichými popěvky. Mezi nimi byl i jeden, který v odrážejících se paprscích Slunce zářil […]
Tento příběh vznikl jako úvodní ke stránce Křivoklátské směsi. Před dávnými věky, kdy Země byla ještě mladá a život teprve procházel nesmělými počátky, vodní proud pronikl hluboko pod mořské dno a jako zvědavý had, nucený získat alespoň kousek pevné Země, se štěrbinou vetřel až do rozpálených, ohnivých hlubin. Voda začala vřít a syčet, každá její […]
Tento příběh se rovněž nachází na stránce Křivoklátské směsi. Nastalo stmívání jako každé jiné. Ptáci zpívali, Vítr pročesával koruny starých stromů a nenechal nikoho na pochybách, že se noc dočká bouře, která přinese životodárný déšť. Starý Jaroslav sbíral z nedávno vyvrácené Lípy větve, jejichž listí se usuší a v zimě poslouží jako krmivo pro zvířata. […]
„Ale nemusíme mít strach, milý brachu, protože máme velikou záštitu proti takovým věcem v pravdě a ve zdravém rozumu – budeme-li toho používat, tak nás z těch prázdných a lichých výmyslů nevyděsí nic.“ – Tychiadés, Milovník lží, Lúkiános Autor obrázku: Václav Březina Ležím uprostřed lužního lesa. Nade mnou se pohupují koruny Olší a Jasanů, skrze něž prosvítá […]
Ó, jak příjemná je ta lesní vůně! Nastalo jaro, na Habrech, Dubech, na Bucích a Jeřábech vyrašily světle zelené lístky, ještě měkké, poddajné a plné životadárné očišťující síly, která po dlouhé zimě znovu osvěží tělo až do morku kostí, do konečků všech prstů. Vzduch pročesává zelenající se keře, ptactvo trylkuje nespočtem zpěvů v naději, že si […]
Tato příhoda je věnována Publiu Ovidiu Nasovi. „Při tomto bohatství všeho, jež Země, ta nejlepší Matka, rodí, tebe snad těší jen žvýkati zuřivým chrupem žalostné kusy masa a řídit se Kyklópů mravem? Cožpak bude ti možno jen záhubou jiného tvora ukojit žaludku hlad, té neslušné, hltavé šelmy? Ale ten dávný věk, jejž sami jsme nazvali […]
Jedné temné noci se Lado posadil vedle známé křišťálově čisté studánky, kterou obklopovaly březové a bukové listy v barvě podzimu. I přes studený horský vánek Lado zapáleně naslouchal každému slovu, které vedle něj sedící usměvavý duch Margewid pronesl: Autor neznámý Onehdy mě žena pěkně vystrojila, učesala mi vlasy, namazala knír a vyslala mě s vakem plným nazdobených […]
Věnováno památce mého prastrýce, který byl za druhé světové války nacisty umučen k smrti. Jakákoli podobnost s historickými postavami je čistě náhodná. 😉 Říká se, že je zrodilo samo ledové moře, z něhož povstal ohnivý drak v podobě hořící dřevěné lodi. V té době připomínali spíše obry než lidi, jejich otcem byl spíš zmatek než moudrost kořenů nejvyšších stromů, sahajících […]
Proč se lidé zajímají jen o války a o „významné“ události, když nejdůležitější je to, jak žijeme? Malý Lado se prudce vytrhl ze snu. Jemné světlo prostupující skrze otvory pod střechou prozrazovalo, že Slunce ze svého lesního domečku již začíná stoupat do jasně modré nebeské říše. Lado se dětsky pousmál a v jeho tmavě zelených očích […]
Lidé často přebírají způsoby toho, proti komu bojují. Obrázek: Johann Wilhelm Cordes Zdálky vypadala dřevěná pevnost, stojící uprostřed jezera, jako klidné místo, které se moc nelišilo od jiných ostrůvků pokrytých Rákosím. Všude kolem tohoto velkého jezera byly hluboké lesy, které však tichým šuměním varovaly před nadcházejícím nebezpečím. Nebezpečím, na které nebyl nikdo z místních navyklý – […]
Nejlepší věštby dává sluneční bůh, to věděli i v Delfách. Naše nejproslulejší věštírna pak byla na Červeném ostrově. Dávná freska ze znojemské rotundy „Jednoho dne, když se dívky koupaly u ústí řeky, spatřily od planiny přijíždějícího jezdce. Jeho Kůň byl statný a hnědý, vzpínající se, s kudrnatou hřívou a ocasem. Jezdec měl na sobě zelený plášť […]
Když pak posvátné ohně v jiskrné noci zapálili, ke cti stromům a bohům písně pěli. Sluneční záře prosvítala skrze ohromné koruny Buků a přinášela teplo, jež mělo moc rozproudit krev každého, kdo se nadechl vůně tlejícího dřeva. Horský vánek utichl. Udatný rek Pravomír se postavil před přicházející družinu a takto k jejímu vůdci promluvil: „Stůj, Lesklovlasý, sic […]
„Jeden Francouz prohlásil, že jen mozku část spojuje s duší, dokonalou, avšak kapky deště stále zdobí mou tvář, duchaplnou!“ – Cítím, tedy jsem Rád bych vám nyní pověděl o něčem, co mé srdce již delší dobu tíží. Nechci být jako oni, o kom vám budu psát, chci vám jen upřímně popsat to, co spolu-otrávilo nejen […]
„Tož děcka,“ promluvil stařík celý zabalený v pevné kožešině, „posaďte se na chvilku.“ Děti, které se právě navrátily z nedalekých močálů, se posadily na tvrdou Zem. Jejich tvářičky byly celé od bahna. „Nuže,“ pokračoval stařík po dlouhé odmlce, „poslouchejte dobře, povím vám zajímavou příhodu z mého mládí.“ Všechno kolem ztichlo. I stromy začaly naslouchat. „Ehm, ehm,“ odkašlal si […]
700 let nebo 700 dní … v čem je rozdíl? Dveře do dřevěné chaloupky se prudce otevřely. „Vstávej,“ poručil nesmlouvavě, i když docela vlídně, známý hlas, „vyrážíme.“ Jen neochotně jsem si promnul oči a vzdal se pohodlí útulné postýlky. Na znamení dětského odporu jsem nahlas zívl, načež jsem si přes sebe přehodil zářivou bílou košili. Ptáčkové […]
„Raději sě chciu s českú sedlkú smieti, než královnu němečskú za ženu jmieti.“ – kníže Oldřich, Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Jednoho krásného slunečného dne v době, kdy již začaly kvést hlohové keře a kdy byla moc jara cítit všude kolem, šel Lado jako obyčejně hlubokým lesem, kterému tiše vládly statné Buky, jež sahaly až […]
Je dobré se dívat i pod povrch věcí jakoby očima Bystrozrakého, který umí propalovat skály. Tomu, co jsem byl spatřil, jsem nemohl ani za mák uvěřit. Všude byla tma. Zavřel jsem oči. „Kde to jsem?“ ptal jsem se sám sebe, „a proč tu jsem? Není to náhodou jen sen?“ Když jsem po chvilce zoufalého přemýšlení […]
I na podivných místech v podivných dobách si dávejte pozor, protože nikdy nevíte, kdo nebo co vás sleduje. Rozhodl jsem se, že se tentokrát na domácí úkol podívám nikoli v teple svého pokoje, nýbrž v ohromné veřejné knihovně hlavního města. V klidu jsem se posadil ke stolu, zatímco jsem si dával pozor na to, abych svým šustěním příliš nerušil […]
„Každý, a myslím tím úplně každý, bude věřit tomu, čemu chce věřit. To nelze změnit.“ – Lado Bylo, nebylo, v budoucích světech a budoucích časech vytáhl adept v bílém plášti zpod odkopané hroudy hlíny prazvláštní věc. „Mám to!“ zvolal nadšeně, „tady je to také!“ Ostatní přihlížející jen nevěřícně tleskli dlaněmi. Přední badatel, který stál po adeptově pravici, […]
Pokud znáte a jste si skutečně jistí svou totožností, nemáte potřebu ji obhajovat před ostatními nebo jim ji vnucovat, protože zkrátka víte, že to tak je. Dnešní doba je prý zatím ve všem nejlepší (viz krátké zamyšlení). Aby ti, co to tvrdí, po říšském způsobu obhájili svůj názor, straší nás pojmy minulých časů jako krevní […]
Je potřeba se smát … dokud to jde. Jednoho mlhavého dne mocný národ Říhanů hrdě dobyl životem se hemžící úrodnou krajinu zvanou Lesánie. Postavil všechny zde žijící dětinské barbary do latě a rozhodl se, že pro ně vytvoří nového boha, kterého by mohli uctívat. Všichni hlavní představitelé Říhanů se sešli vedle barbarského posvátného háje, aby […]
Za třemi horami vysokými a za třemi řekami hlubokými leží svět, do kterého lze vejít jen tehdy, jsme-li jako malé nevinné, ale zároveň zodpovědné děti, barbaři a podivíni. Avšak v žádném případě se nám to nepovede, pokud se chováme jak Římané. Jednoho dne šel Lado lesem směrem do hrbolatých hor, kde mezi šedivými skalami tekla jako […]
Po pět století se Vindové budou udatně bránit kříži, a to odvážně i přes všechny výhody, které říše a její způsob života nabízí. Po pět století budou dávat přednost smrti před podrobením, duchům lesa před majestátními budovami z kamene. Z říše bohů Vindům pomůže Mocný Vid, který zplodí hrdinu Přemysla, z rostlinné říše přijde silou čistce oděný hrdina […]
Ten, kdo štědře rozdá to, co získal, vytvořil, vypěstoval nebo nakradl, může se před Mocného Vida postavit ve vší důstojnosti, neboť život, který žil, jistě zbytečný nebyl. Avšak pokud by dotyčný jen vše hromadil a s kamennou tváří se díval na to, jak lidé v jeho vesnici trpí, strádají a hladoví, pak se dočká jen hněvu bohů […]
Věřilo se, že dokud se krasnoludci objevovali, bylo na světě lépe, a protože je vyhnalo kostelní zvonění, je na světě bída. Jednou se Stado s Ladem rozhodli, že vyrazí na procházku územím Našinců. Když opustili oblast Hor a skrze hluboké lesy pronikali kolem ohromných šedých pískovcových skal, najednou je překvapila Oldova družina, která se právě vracela […]
„Jen opravdu neradi dovolují skládat přísahy, neboť přísahat u Vindů znamená pro trestající hněv bohů totéž co přísahat křivě. Proto se jen podezřívavě staví k mým badatelským metodám, přesnému dokazování a diskutování, ke svaté knize, písemným pramenům, učitelce historii a všemožným pokusům. Jak by tomu také mohlo být jinak, když Vindové mají rozličné způsoby modlářství a […]
